Pořádek v Černovicích…

Líbilo by se mi článek nazvat „Nepořádek v MČ“, ale začnu tím,
co chceme. Chceme pořádek jako pořádní občané našeho státu.
Chceme jít na procházku, jít si kam hrát s dětmi, jít si kam zacvičit,
mít kam si sednout a dívat se kolem sebe na …pořádek. K udr-
žování pořádku má náš odbor asi nejblíž a tak se každodenně
zabýváme pořádkem. Pořád. Uklízíme místní komunikace, parky,
hřiště, veřejná prostranství,
zeleň, vysypáváme koše…pořád. Řada
z nás se také snaží drobný nepořádek kolem svého bydliště, na
hřišti nebo ve své blízkosti sama uklidit nebo na něj upozornit
prostřednictvím aplikace ZmapujTo (podrobněji v minulých
číslech Černovin) nebo nahlášením na
zdejší úřad. Zaznamenáváme případy
dobrovolných akcí některých našich
spoluobčanů či politických stran,
zametání chodníků, sběr odpadků,
provedení nátěrů, úklid kolem sběr-
ných nádob, apod, za což jim patří naše
poděkování. A pořád je nepořádek
a s ním děsivá přímá úměra, že čím více
investujeme do uklízení nepořádku,
tím více se ho tvoří. A tím méně potom
máme prostředků na nové projekty. To,
že je nutné šetřit a zbytečně nevyhazovat peníze, si dnes uvědomuje
zřejmě každý. Bohužel je tato filozofie někdy v rozporu s realitou.
Předsevzetí šetřit výdaje je sice krásné, ale když narazí na lidskou
hloupost, stává se zbytečným.
Stačí se podívat, jak vypadá každé
veřejné prostranství (nejen)
v naší čtvrti. Jak vypadají autobusové zastávky – rozbité a plné
nedopalků, počmárané zdi a stěny domů, jak vypadá městská
zeleň. Ulámané větve, na kterých si někdo zkoušel svou sílu, poře-
zané kmeny, rozbité lavičky, hrací prvky, podpálené nebo ulámavé
či vyvrácené odpadkové koše, neumělé čmáranice na kdejaké
volné ploše, bohužel většinou bez minimální umělecké hodnoty.
V zásadě se dá říci, že cokoliv se u nás postaví, má jen slabou
šanci přežít bez šrámu jeden jediný rok. A jako bonus navíc
neuvěřitelný nepořádek nejen okolo kontejnerů a košů, ale na
jakémkoliv trochu odlehlém místě, kdy je některým zřejmě zatěž-
ko odvézt příslušný odpad do sběrného dvora a zde ho zdarma
odevzdat. Duševní pohnutky vandalů jsou těžko k pochopení.
Podle mého názoru jsou nejdůležitějšími příčinami takového
chování nuda, agresivita, určitá parta lidí anebo sebevyjádření
jakým jsou tagy a graffiti po městě. Velký sociologický slovník
(1996) vandalismus popisuje jako sociálně-patologický jev ničení,
pro které neexistuje důvod, které je pácháno nejčastěji pouze pro
radost nebo jako možnost překonání vlastního stereotypního bytí.
Novou kampaň s názvem NO TAG! proti vandalismu spustil letos Doprav-
ní podnik města Brna. Tag (znamená česky štítek, jmenovka nebo cedulka)
je jednoduchý, ale stylizovaný pseu – donymní podpis autora vytvořený
sprejem, popisovačem či štětcem. Kampaň je zaměřená proti vandalům,
kteří sprejováním, škrábáním nebo leptáním ničí okna dopravních pro-
středků, zvláště tramvají. DPMB chce působit na cestující, aby
byli uvědomělejší a pomohli dopadnout pachatele. V naší malé
městské části bychom mohli začít pro začátek bez kampaně –
třeba tím, že se budeme více věnovat našim dětem a dospívajícím,
zajímat se o to, co dělají ve svém volném čase. Dobrou výchovou
se zajisté nedá vyřešit úplně všechno, je ale dobrým základem
pro to, abychom podobné chování výrazně omezili. Nebojme se
ani upozornit na vandalismus policii. Ohlášení podobného činu
a zavolání na bezplatné linky 156 nebo 158 není nic, z čeho
bychom měli mít obavy.
Share
Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuality. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *