Na počest popravených a umučených politických vězňů vznikl Den politických vězňů, který si každý rok připomínáme.
Například velmi známým se stal v letech 1951-1956 pracovní tábor pro politické vězně Vykmanov. Součástí areálu byla tzv. Rudá věž smrti. Sedmipatrová věž se využívala jako místo konečné úpravy uranové rudy. Vězni byli nuceni, bez jakýchkoliv ochranných obleků, vyvážet rudu naloženou ve vozících do nejvyššího patra věže a přesypávat ji na obrovská síta, jimiž ruda padala až do přízemí. Dole pracovali další vězni, kteří měli za úkol pomocí dřevěných palic napěchovat rudu do železných barelů. Sudy pak byly zapečetěny a odváženy do SSSR. Následkem špatné stravy, těžké práce a vysoké radioaktivity většina dělníků zemřela.
V Brně na ul. Cejl č. 71 byla věznice, kde na nádvoří rozlehlé budovy probíhaly i popravy. Během II. světové války sloužila především jako ženská věznice a sídlo Gestapa. Pro mnoho žen se stal Cejl přestupní stanicí na cestě do nacistických koncentračních táborů.
Po únoru 1948 věznici převzala vládnoucí KSČ, kde byli umísťováni především političtí vězni. Popraveni byli Petr Křivka, Jaromír Vrba, Jan Křižan a Leopold Doležal v roce 1952 a dlouhá léta vězněni básníci Jan Zahradníček, Zdeněk Rotrekl, Václav Renč i jiní intelektuálové – je třeba připomenout prvního předsedu Ústavního soudu ČR Zdeňka Kesslera.
Nesmíme zapomínat na tuto důležitou součást našich dějin a především na odkaz a význam 3. odboje. Je však smutnou skutečností, že jen zlomek z těch, co se podíleli na těchto zvěrstvech, bylo soudně potrestáno…
Jindřich Valenta – člen místního sdružení ODS Černovice
